Last Hardrock Outsider

90´s FANZINY - Starší doba papírová aneb střípky z dějin metalového čtiva

Minulý týden jsme s recenzí debutu kapely SEBASTIAN zakončili první část našeho velkého vzpomínání na metalové devadesátky. Než se pustíme do druhé velké kapitoly, ve které chceme zmapovat kapely točící se kolem vůbec prvního domácího metalového sampleru „Rockmapa“, nemuselo by být špatné, zavzpomínat kromě asfaltů, kazet a cédéček i na další dobová média, skrze něž se šířila sláva metalové muziky – na magazíny, časopisy a hlavně fanziny! Na ony kouzelné, na koleně dělané, ale ve své době zlatem vyvažované sešitky, které sice většinou neoplývaly luxusním designovým provedením, ale byly nejlepším a mnohdy i jediným zdrojem informací o naší oblíbené muzice. V době, kdy nebyl žádný internet, kdy získat informace znamenalo posílat na adresu fanklubů kapel ofrankované obálky a třeba týdny čekat na odpověď, kdy i černobíle okopírované plakáty z Metal Hammeru nebo Rock Hardu byly malým pokladem, a kdy sice metalová muzika byla k vidění i v mainstreamových médiích, ale pokud jste se chtěli dozvědět něco opravdu smysluplného, bylo potřeba vzít do ruky právě fanzin. Tenhle článek by mohl být takovým slovem do pranice, podnětem pro nás, kdo tu dobu pamatujeme, abychom oživili zašlé vzpomínky a třeba porovnali, jaké to bylo před dvaceti lety u papírových fanzinů, a jaké je to dneska, kdy si o muzice povídáme třeba tady na CrazyDiamond. Takže nabízím pro začátek svoje vzpomínky – takhle jsem „starší dobu papírovou“ prožíval já.


Od propisky ke xeroxu


Doba úplných začátků metalu v tištěných médiích byla poměrně komplikovaná. Na sklonku osmdesátých let, kdy se metal začal prosazovat i v tehdejším Československu, se občas nějaká krátká zpráva o té či oné kapele objevila v oficiálních hudebních časopisech Melodie a Populár, to ale bylo zhruba všechno. Sem tam si některá průbojná kapela na koleně vyrobila informační bulletin pro fanoušky, nikoliv ojediněle se ale pak stávalo, že byl náklad zabaven policajty, kteří byli ke všemu metalovém podezřívaví. Každý oficiálně puštěný obrázek metalové kapely do tisku se tedy v marasmu dohnívajícího socialismu rovnal malému zázraku. V úplně poslední fázi režimu, kdy již všude byly plátky jako Sedmička pionýrů, se tu a tam, velmi zřídka, objevila nějaká ta vlasatá hlava členů kapel typu EUROPE nebo CITRON.



Existovala ale jiná cesta, jak se dostat k metalovému tisku, a sice skrze „západní“ časopisy. Poměrně hodně se tehdy o metalu psalo v německém Bravíčku – informačně to sice byly povrchní bláboly, ale ruku na srdce, německým textům jsme stejně většinou nerozuměli ani slovo a šlo tedy hlavně o obrázky. Měkčí metalové kapely se v Bravu objevovaly i na plakátech a nějaký ten poster či výstřižek s „kultovním“ bravíčkářským logem měl nad postelí pověšený snad každý metalista v republice. Ještě o několik stupňů výš, vlastně až na samém vrcholu, pak stály materiály z časopisu Metal Hammer, tehdy snad hlavní světové metalové tiskoviny – to už ale byla záležitost pro opravdové šťastlivce. Jasně, pod rukou se dal celkem v pohodě sehnat, jenže ceny podobného „západního“ zboží byly astronomické a třeba pro mě jako pro sedmáka na základní škole nemělo o takové koupi vůbec smysl uvažovat. Místo toho jsem – stejně jako x mých kámošů – měl svůj „metalový sešit“, do kterého jsem lepil a zapisoval naprosto vše, co smrdělo mou oblíbenou muzikou – názvy, sestavy, loga, obrázky. Pamatuju si, že jsem byl třeba schopen tenhle sešit táhnout s sebou do Prahy, protože jsem tam při minulé návštěvě na autobusáku na Florenci zahlédl plakát s vypsanou sestavou kapely BRIAN :) Bylo proto opravdovou revolucí, když se krátce po listopadu 1989 v Československu masově rozšířil kopírovací systém xerox a najednou si mohl rozmnožovat kdo chtěl a co chtěl. Všechno se shánělo a šířilo daleko rychleji a hlavně se do univerza metalového fetiše mohly po hlavě vrhnout i domácí kapely, fanoušci nebo amatérští redaktoři.


Vznik metalové žurnalistiky


V roce 1990 se s muzikou roztrhl pytel. Na všechny strany se z podzemí vyvalila spousta těžkého kovu, z něhož si nejlepší kousky postupně vytahovaly čerstvě vzniklé gramofirmy a výklady musicshopů (tehdy se říkalo „supraphonů“:-)) začaly zaplňovat obaly elpíček, o kterých jsme si povídali posledního půl roku. K hudebním nahrávkám patří samozřejmě také hudební časopisy – těch specializovaných na tvrdý rock u nás ale moc nebylo. Přetrvávající Melodie a Populár dost rychle ztratily vůdčí pozici na trhu a číslem jedna se v roce 1990 rychle stal novinkový Rock and Pop. Objevily se i některé další časopisy, třeba krátce fungující Rock Revue, to všechno ale byly spíše všeobecně zaměřené magazíny – čistě metalový z nich nebyl žádný. Tuhle nechtěnou díru na scéně tedy musely zaplnit fanziny!


O co vlastně šlo? Obvykle se sešla parta metalistů, která měla touhu dělat časopis a někteří z nich měli i talent na psaní. :-) Protože šlo zpravidla o obyčejné fanoušky bez finančních prostředků, muselo se jít cestou minimálních nákladů – zkrátka se sehnaly informace (obeslaly se kapely, přeložily se zahraniční časáky), nadatlovaly se na stroji, poté se to spolu s obrázky a logy různě nalepilo na čtvrtky a sestavilo tak, aby se listy po oxeroxování daly sestavit do formy časopisu. Protože systém kopírování umožňoval čarovat s velikostí, dalo se na jednu stránku po zmenšení původního písma nacpat opravdu hodně textu – nesmělo se to ale přehnat, v některých případech se zmenšovalo tak moc, že pak fanzin byl nečitelný. Ale to byly jen výjimky. Co se týká designu, každý zinař nebo skupina amatérských redaktorů dělala co mohla, většinou ale byly naprosto klíčové informace a celkový vzhled byl spíš doplněk. Samozřejmě, pokud byly k dispozici obrázky nějakých lebek, hnátů nebo příšer, které se daly rozlepit kolem článků, bylo to k dobru věci, a zvláště u plátků zaměřených na death, black či doom metal příslušné malůvky vytvářely potřebnou atmosféru. Bylo to důležité i proto, že fotky xerox kopírovat moc nezvládal a místo vyobrazení švarných metalových muzikantů po ofocení čtenáři dostali někdy spíš obdélníky vyplněné černou barvou s náhodnými světlejšími šmouhami. :-)



Metaliště a Darkness Actual


Který metalový fanzin byl u nás první, to vám přesně neřeknu. Jeden z těch úplně průkopnických ale rozhodně byl Fata Poster – vlastně časopis fanklubu plzeňské kapely FATA MORGANA, který kromě fotek a informací k domácí kapele přinášel stručné materiály ohledně velkých světových jmen nebo kapel motajících se v okruhu právě FATA MORGANY. Fata Poster navíc operoval s několikatisícovou členskou základnou fanklubu, z nichž někteří do časopisu posílali informace nebo měli i svoji rubriku. Autorsky nebyl Fata Poster ještě úplně to pravé, ale jako zdroj informací, adres nebo obrázků kapel zaměřených na old-school black metal typu FATA MORGANA a TÖRR byl výtečný. Lépe řečeno legendární.


Pokud bychom měli uvést jeden titul, který byl v prvních porevolučních letech u nás nejdůležitější, pak jde rozhodně o Metaliště. Parta kolem šéfredaktora Pavla Kutnara ho začala v Hradci Králové připravovat už snad někdy na jaře 1990, a například v době vydání prvních DEBUSTROL nebo „Ultrametalu“ už šlo o uznávané periodikum s mnoha stovkami, možná i tisíci výtisků, které platilo za skutečnou kapacitu v oboru. Metaliště vlastně už někdy rok po listopadu 1989 fungovalo podobně jako velké západní časopisy – přinášelo rozhovory, reportáže z koncertů, recenze alb i demáčů, mělo rubriku „own words“ a přetiskovalo velké množství horkých novinek ze zahraniční scény. Co se týká rozhovorů, ty se týkaly samozřejmě výhradně domácí scény, ta zahraniční byla v prvních porevolučních letech ještě mimo oblast reálného uvažování. Kromě běžného obsahu Metaliště mělo i důležitou inzertní přílohu (koupím, prodám, nahraju) a vydávalo také speciály – kompletní překlady textů SLAYER a KING DIAMOND. Z dnešního hlediska asi úplná zbytečnost, tehdy před čtvrt stoletím ale velmi důležitá a přínosná věc. Ještě bychom neměli zapomenout na akci, o které jsme si už v recenzích taky říkali – spolu s rozhlasovým pořadem Gung-Ho! zorganizovalo Metaliště metalovou obdobu Zlatého slavíka – legendární anketu Černá vrána!


Metaliště bylo vydáno plus mínus třicet čísel a fanzin pokryl zhruba první polovinu devadesátých let. Nějak tak podobně dlouho fungoval i druhý velmi důležitý fanzin – Darkness Actual. Toho vyšlo sice myslím „jen“ 18 čísel, zato ale byl celý prací jediného redaktora – undergroundové osobnosti Petra „Hroba“ Homolky z Ústí nad Labem. Darkness Actual byl zaměřený vysloveně na tvrdý underground a převážná většina kapel prezentovaná ve fanzinu se věnovala thrash, death a black a metalu. „Actual“ byl sestaven výhradně z rozhovorů – ale z jakých, přátelé! ROOT, LEPROCIDE, MASTER´S HAMMER, DENET, KRABATHOR – všechny tyhle a tuny dalších kapel byly v „Actualu“ rozebrány skrz naskrz a troufnu si říct, právě Darkness Actual byl naprostým základem podzemní metalové scény u nás. I díky tomu, že pro Hrobův fanzin pracoval velmi nadaný kreslíř Jirka Lhota, který každému číslu dodával infernální grafiku na špičkové úrovni, takže každý kousek byl malým uměleckým dílem. V rámci stylu, samozřejmě!



Země plná fanzinů


V těch prvních dvou-třech porevolučních letech se s metalovými fanziny u nás doslova roztrhl pytel a myslím, že kdybychom chtěli udělat seznam všech, došli bychom někam snad až ke stovce. Každý jsme četli samozřejmě něco jiného, ale přesto zkusme připomenout pár zajímavých titulů. Já osobně jsem louskal například výborný zvolenský fanzin Total Fuck, který byl doslova nacpán informacemi a poprvé jsem tam zaznamenal třeba svoji později nejoblíbenější kapelu INSANIA. Chodil mi také Riff Raff, fanzin známé pražsko-dejvické party, která dělala i agenturní činnost a vyráběla kovové přívěsky – právě v tomto zinu se objevovaly i prvotní, pokusné rozhovory se zahraničními kapelami. Mezi zcela klíčové fanziny patří rovněž plzeňský Metal Breath, který z celé zinařské rodiny vydržel nejdéle a dosáhl až na neuvěřitelné pořadové číslo 54. No a zajímavé je určitě vzpomenout i na dva fanziny, které v dřevních letech vydávali šéfové dvou dnešních kultovních festivalů – otec Obscene Extreme Festu „Čurby“ vydával velmi slušný zin Morbid Reality a šéf Brutal Assaultu „Shindy“ svou metalovou činnost započal vydáváním jednoho z vůbec prvních fanzinů u nás – Metal Broom.


Do světa fanzinů musíme určitě zařadit i fanklubové časopisy. Nějaké to čtivo si vyráběla skoro každá skupina – já třeba jsem se dostal třeba k zinu ARAKAIN, DARK nebo našich lokálních V. A. R. Z obecně nejuznávanějších můžeme jmenovat fanziny fanklubu KRABATHOR, které byly považovány za špičku na scéně a našli jste v nich spoustu cenného materiálu, například první z kultovních krabathorských reportáží z cest. To vše v klasickém formátu A4, xerox, černá a bílá. Naopak Tomahawk, časopis fanklubu KREYSON, byl profesionální barevný časák na křídovém papíře. Zajímavý byl i info-list fanklubu KABÁT, který se, pokud si dobře pamatuju, dal rozložit jako plakát.


Od fanzinu k magazínu


Různé fanziny měly v osudu vepsány různé životopisy – některé zanikly po dvou-třech číslech, jiné vydržely roky nebo se dokonce transformovaly v profesionální časopisy. To se týká například legendárního plzeňského Rock Reportu, který jsem zaznamenal ještě jako černobílý list, později se vyvinul v celobarevný, ale stále rockový a metalový časopis a později (pro nás rockery bohužel) ve víceméně lifestylový časopis pro nejširší publikum. U metalu po celou svou existenci naopak zůstal podobně kultovní moravský Whiplash, jeden z nejlepších časopisů svého druhu u nás. Ještě odlišný vývoj měl náš lokální severočeský R. I. P. – původně klasický fanzin se kolem milénia změnil v profi magazín Rest In Pain, zaměřený na skandinávskou scénu.



Když už jsme u těch velkých magazínů, které před nástupem internetu ovládaly domácí trh, je potřeba zmínit ještě několik dalších jmen. V první řadě Spark. Časopis, který poprvé vyšel v ještě amatérské, černobílé formě, ovšem už ve formátu A4, po několika číslech prorazil nepřekonatelnou hranici a začal přinášet autorské, originální a nepřevzaté rozhovory se zahraničními kapelami, včetně největších jmen světové scény. Ve své době Spark mezi metalovými čtivci způsobil naprostou senzaci a dá se říct, že Československou (nebo už Českou?) metalovou republiku definitivně přenesl přes železnou oponu. Navíc vlastně snad jako jediný časopis z té doby vychází dodnes a udržuje kontinuitu, i když se mezi posluchači metalu nad jeho soudobým obsahem vedou vášnivé spory.


Podobným způsobem, i když v kratším období, do domácí rockové scény zasahoval pro mě osobně vůbec nejlepší Bang!, respektive Big Beng!, který v devadesátých let nejprve každý týden a později jednou za čtrnáct dní přinášel zhruba třicet nabušených stránek o tuzemské i venkovní rockové i metalové scéně. Opravdu jedinečný projekt, který se pak už v českých zemích nikdy neopakoval.


Zajímavé aktivity ohledně metalových magazínů ale vyvíjeli i bratři Slováci. První brázdou na tomto poli byl ambiciózní časopis Uragán, druhým slovenská mutace kultovního Metal Hammeru, který vydávala košická parta kolem redaktora Branislava Mathe. Slovenský „Hammer“ byl útlejší (bachratý originální rozměr by se u nás asi nezaplatil), také ale vycházel pěkných pár let. Naprostého vrcholu slovenský „pisálkovský“ svět pak podle mě dosáhl s magazínem Rock (Metal) Extremum, který byl opravdu na světové úrovni. Bohužel nevycházel příliš dlouho.


Stopy na netu


Doba tištěných fanzinů a bohužel i magazínů je asi nenávratně pryč. Ty první zanikly právě s profi magazíny, druhé jmenované zlikvidoval internet. Pár posledních stále přežívá (dokonce se prý znovu objevilo i několik aka-xeroxových fanzinů), jde však už vysloveně o manifest undergroundového nadšení a nemůžeme čekat, že by se papíroviny zase staly vůdčím médiem na scéně. Tyhle časy jsou zkrátka pryč.


Pokud byste si chtěli ve starých rockových magazínech zalistovat a nemáte je doma, zkuste svoji nejbližší krajskou knihovnu. Ty mívaly dlouhou dobu právo tzv. autorského výtisku a tak jsou v nich alespoň některé tyhle časopisy archivovány. Daleko horší je to ale s fanziny. Pokud ty nemáte doma, není už asi šance. Na internetu nenajdete skoro nic, možná sem tam nějaké číslo nebo scan určitého článku. Existuje ovšem jedna výjimka – nejdéle sloužící fanzin Metal Breath má na webu svůj archiv a v něm pdf-ka asi dvaceti čísel. Skvělá a přínosná práce. Všechno najdete na http://metalbreath.cz/cz/fanzine/.


09.02.2018Diskuse (19)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Stray
14.02.2018 16:50

Doktor Vypich: Každopádně díky za pochvalu, my jedeme dál. :-)

 

Doktor Vypich14.02.2018 14:41

v 90´s jsem poslouchal jinou muziku, holt jsem byl ještě malý kluk. Až od začátku nového tisíciletí jsem začal kupovat Spark, který mi tehdy v řadě žánrů pomohl rozšířit hudbení obzor. Poslední roky už jsem ale s pravidelnou návštěvou trafiky na začátku měsíce přestal. To se fakt nedá číst, sorry jako. Jsem jediný, kdo má dojem, že půlku kapel v časopisu nezná/nezajímá mě a píše se tam zejména o skupinách od Nuclear Blast nebo těch, které tady zastupuje jedna nejmenovaná agentura? Nic proti, každé zboží má svého kupce, ale na mě už to je moc. To už si radši přečtu reporty a recenze tady nebo na Fobiazine či Metalforever, což jsou dle mého názoru nyní nejzajímavější weby s metalovým čtivem. Moc sem nepíšu, ale aspoň takhle: Strayi, díky moc za super články a přeji hodně elánu do dalších let!

 

DarthArt
14.02.2018 11:13

Megoš: Díky za info. Úplně si to dovedu představit. Nějaká severská black metalová parta by ale určitě řekla, že kvalita tisku je špatná schválně, protože je to takhle "kvltovní" :):)

 

Megoš
13.02.2018 21:26

No oni měli spíš jen takový informační leták A5 o osmi stranách, byly tam informace o samotné kapele, nějaká soutěž atd. Posílali to myslím 4x za rok. Kvalita tisku byla hrozná.

 

DarthArt
13.02.2018 20:46

Megoš: A Torr měli taky klasický klubový fanzin?

 

DarthArt
13.02.2018 20:45

Immortal Souls jsem měl jen jedno číslo, byly to úplné Jurajovy začátky. Na obálce byl motiv od Asphyx a poprvé jsem se tam dočetl, že existuje nějaká scéna kolem Mayhem a Burzum a že spáchali nějaké zločiny.

 

Megoš
13.02.2018 19:37

Já jsem byl v 90.letech člen fanklubu pár kapel, např. Torru, tak nějaké informace o kapele posílali přímo oni, pár výtisků bych snad i někde našel. Jinak jsem na koncertech kupoval slovenský Immortal Souls a samozřejmě Spark a měl jsem i pár čísel Whiplash.

 

DarthArt
10.02.2018 10:14

Alda: Metal Savage se ke mně nedostal, ale vím, že to byl předchůdce slovenského Metal Hammeru, tedy dělal ho stejný redaktor.

 

Alda66609.02.2018 22:09

DarthArte - díky za pěkný článek, který mě donutil zavzpomínat a provětrat skříně!
Bylo by fajn, kdyby Stray napsal článek o magazínu METAL MANIAC, neb já mám všech 15 čísel a v čísle 11 je zmíněno dokonce i mé jméno :-) A dodnes si je někdy přečtu, neb jsou tam mimo jiné recenze na dnes již kultovní desky, které vyšly v roce 1990 -MEGADETH, SLAYER, KREATOR atd.
Kromě fanzínů a časáků zmíněných v článku jsem ještě doma našel slovenský AMATEUR SAVAGE, který se od č.3 v roce 1992 přejmenoval na METAL SAVAGE.
Jojo...zlaté devadesátky :-)

 

orre09.02.2018 21:39

Miluju ty časy! Mám taky hromadu fanzínů a čas od času to opráším a vrátím se do zlatého věku metalu!:-)